Další

4. srpen 2015 | 10.47 |

 letní radosti.

Příšerky se vrátily z tábora minulou sobotu. Tornádka byla vyřízená, hned po příjezdu zvracela, do středy nejedla, jen spala. Přičítala jsem to tomu, že je přetažená, na táboře se pořád něco dělo, spát chodili kolem desáté večer, neodpočala si. 

Někdy v úterý začala skučet Slečna. Zvracela, křeče v žaludku... Vzhledem k tomu, že v pátek měly odjíždět do Břežan, zatáhla jsem ji ve čtvrtek k doktorce. Ta jí prohmatala břicho, nic děsivého neshledala, pochválila mě za dietu, kterou jsem nasadila (černý čaj a suchý rohlík) a povolila Slečně i rýžovou šlichtu.  Při té příležitosti mi Slečna prozradila, že na začátku tábora tam blil každej a jeden kluk dokonce skončil v nemocnici a měl to jen tak tak, aby nemusel odjet. "A stejně si ten tábor vůbec neužil, chudák, na koupák do Strakonic s náma nemohl, na puťák nejel...". Fajn informace. 

Ale dostaly se z toho, byly odlifrovány k babičce. 

V neděli jsem začala zvracet já. Ale jak! Jéžiš, já tak nerada bleju! Bulimie mi fakt nehrozí. smich

Včera  jsem měla jít do práce, místo toho jsem se v předklonu doplazila k doktorce. Než jsem přišla na řadu, usnula jsem v čekárně, jak jsem z toho výkonu byla vyřízená. 

Doktorka mi prohmatala břicho a málem jí vypadly oči z důlků: "No tam to žije teda! Co tady, bolí? A tady?". Zkroutila jsem se, ať šáhla, kam šáhla. "No pěkný to máte, máte podrážděnej žlučník i slinivku. Radši vás pošlu na výtěr, abychom vyloučili salmonelózu.". 

"Výtěr ODKUD?!", vyděsila jsem se.

"Jo, přesně odtamtud!". Pak nade mnou bádala dál: "Dala bych vám injekci na zklidnění, ale ty už se nevyráběj, když vám napíšu čípky, tak je v sobě neudržíte, když prášky, tak taky ne... Zkuste Smectu, třikrát denně a zítra mi zavolejte. A ve středu na kontrolu. A poslouchejte své tělo, když budete mít nezvladatelný hlad, kousněte si rohlíku, ale nijak se do jídla nenuťte! Ta trávicí soustava se musí zahojit.". 

Že nemůžu jíst mi nevadí ani trochu. Mám za sebou blahobytnou zimu a s tím plovacím kruhem, co se mi usadil kolem pasu, se ráda rozloučím. Ale já včera nemohla ani pít. Po každém, byť sebemenším loku, mi žaludek dával jasně najevo, že se mu to nelíbí a že to tak (v sobě) nenechá. 

Dneska už je to lepší, už se můžu aspoň trochu napít. A ráda bych poslechla své tělo - dostala jsem neovladatelnou chuť na zeleninový vývar. Prostě jen tu vodu, trošku osolenou... Mmmm... Ale jsem neskutečně unavená, pořád jen spím. Vaření odložím na zítra. 

A teď si jdu zase lehnout. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Další sargo®pise.cz 10. 08. 2015 - 19:16