Dodělejte to, než vás to dodělá.

4. srpen 2008 | 07.57 |
› 

Nejvýstižnější reklamní slogan co jsem kdy slyšela...


Ten, kdo ho vymyslel, určitě zrovna něco rekonstruoval.

My ani nic rekonstruovat nechtěli. Jenže na nás přilítla sousedka, co bydlí pod námi, že jí stropem v koupelně teče na hlavu  a že to je určitě od nás. Přišli instalatéři, prolezli mi koupelnu a oznámili výsledek pátrání: prasklý odpad v podlaze a prasklá trubka ve zdi. 
Myslela jsem, že zešílím. V tu dobu ještě nebyl hotový dětský pokoj (není dodnes), měla jsem tu čtyři psy, nervy na pochodu z matky... Začala jsem řvát, že tady se nic kopat nebude, ať si sbalí svoje krámy a vypadne! Pak jsem se rozbrečela. Instalatér byl rozumný. Viděl, že jsem těhotná, tudíž si to nebral osobně...

Druhý den si přivedl kolegu a začali kopat.


Po jejich odchodu vypadala koupelna takhle:

koup

Naprostý psycho...

Stáli jsme mezi dveřmi, hleděli na tu zkázu a přemýšleli, co teď. Napadl mě granát. Hodit tam granát, klíče do kanálu a PRYČ!
Nakonec jsme sebrali odvahu, prověřili stav financí a usoudili, že když budeme do konce roku jíst chleba s chlebem a v něděli si dáme svátečně jednu suchou bramboru na osobu, mohli bychom pořídit koupelnu novou. Když už nás teda okolnosti donutily. Jedinečná příležitost, protože sami bychom se k tomu neodhodlali a v báječné, litinové, oprýskané, čtyřicet let staré vaně bychom se koupali dalších deset let...

Letošní léto je ve znamení krabic a absolutního zmatku. Protože máme k bydlení čtyřicet metrů čtverečních, kutá-li se na jedné místnosti, krámy z ní se musí umístit do místností ostatních. 

koup2
předsíň...

koup3
kuchyň...

koup4
a (nedodělaný) dětský pokoj... Chudák malá, ani si ho pořádně neužila a už zase skáče přes krabice...

Vrátila se z tábora, viděla tu hrůzu a prohlásila: "Já už nechci nic stavět!". My taky ne, dcerunko, tomu věř...

Zpátky do koupelny. Přítel samozřejmě k tomu všemu musel chodit do práce, takže na mně zbylo škrábání zdí před malováním. To se nelíbilo Pulcovi, snažila se mi prokopnout břicho, čímž mě vždy poněkud vyvedla z rovnováhy a já se ladně volným pádem snášela ze štaflí...
Peníze byly akorát na materiál, práci jsme museli zvládnout sami. Jen vanu jsme si nechali usadit od odborníků a ještě že tak. Když jsem viděla, jak se tu s tím trápí... To bychom nezvládli. Anebo zvládli, ale blbě a pak by nás to akorát štvalo.

Dva týdny jsme se chodili mýt po sousedech, příbuzných a známých. Teď mě čeká velký úklid celého bytu, protože cihlový prášek je neuvěřitelně vlezlý - dostane se všude. Mám ho i v kredenci v čistém nádobí... Prohlásila jsem: "Až uklidím, vytáhneme stromek a rovnou oslavíme Vánoce, v prosinci už na úklid dlabu!".

Koupelna není dodělaná, došly finance. Takže jako si dřív lidi stavěli rodinné domy - z každé výplaty paletu tvárnic. Tak nějak budeme pokračovat. Ovšem - už se můžeme mýt doma. Včera jsem si napustila vanu a válela se v ní asi dvě hodiny...

koup5

Luxus!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář