Těhotenství

18. březen 2008 | 15.32 |
› 

18.03.2008 14:31 - Domácí historky - trvalý odkaz

Těhotenství

To moje první nebylo žádná sláva. Ani jsem o to nestála, přišla jsem k tomu jak slepý k houslím. Bývalý manžel si asi myslel, že si mě tím pojistí a konečně budu ta poslušná ženuška šlapající dle jeho představ. Takže jsem půlku těhotenství probrečela a druhou strávila v depresích že jsem v háji a že už se ho nezbavím... Chachá! Když bylo malé dvacet měsíců, postavila jsem bývalému kufry za dveře a NAZDAR!

Se současným přítelem jsme se snažili víc než rok, absolvovali jsme oba vyšetření a bylo nám řečeno, že přirozenou cestou to asi nepůjde. Když jsme se konečně odhodlali podstoupit léčbu, nedostala jsem to. Pokud mi to vynechá pětačtyřicet dní, nevzrušuju se, u mě nic neobvyklého. Ale když už to bylo padesát, pocítila jsem slabý záchvěv naděje... Koupila jsem si test, zašla k lékařce a - potvrzeno, povedlo se. Příroda je mocná.

Tak hurá, čekám miminko. Je to nádhera! 
Bydlíme ve čtvrtém patře bez výtahu. Bydlím tady celý život, celý život jsem na ty schody zvyklá. Ale teď mám místo svalů hadry, už od druhého patra se mi klepou nohy jak sulc.
Ráno přemlouvám žaludek, ať hezky zůstane kde je. Zatím se mi to daří, ovšem někdy za cenu absolutního vyčerpání. Dnes ráno jsem cestou do práce šla kolem fastfoodu. Ten smrad! Málem jsem jim ohodila pečlivě naleštěnou výlohu.

S těmi pachy je to vůbec zvláštní. Netušila jsem, že žijeme v tak šíleně smradlavém světě. Kanály na ulici, spoluobčané v dopravních prostředcích, výfuky aut, no děs. A když už jsem konečně rozdýchala toho McKváka, dorazila jsem do práce a v kanclu už seděl kolega, který mě srazil na kolena definitivně. On je kolega poněkud při těle, takže se poněkud více potí. A aby nebyl cítit, používá deodorant. Potud v pořádku. Jenže on na sebe vystříká půl lahve najednou....

Celkově si připadám tak přitažlivě a žensky...
Podprsenku už teď potřebuju o dvě čísla větší. 
Umyju si vlasy, vyfoukám si je. Za pět minut na to kouknu letmo do zrcadla a řeknu si: "Kruci, kde se tu vzal ten vodník Česílko?". Pak si uvědomím, že nikdo takový s námi domácnost nesdílí. Ta hrůza se splihlými vlasy jsem já...

Jsem nabitá energií...
Buď jím nebo spím. Pokud se nenajím nejpozději do pěti minut poté, co pocítím první náznak hladu, dělá se mi na omdlení. Nacpu do sebe asi čtyři sousta a usínám. Usínám vlastně kdykoli, kdekoli. Teď jsem byla na jakémsi školení od zaměstnání, slečna přednášející mluvila tak hezky, monotónně, nepříliš nahlas... Dobrá půlhodinka spánku! (Pak se přednášející vyměnili a ten chlap byl DĚSNEJ! Mluvil nahlas a intonoval!).

Každý mi říká, že když už je to moje druhé dítě, jsem v pohodě, vím jak na to. HOUBY! Vždyť je to skoro šest let, nic si nepamatuju!! Občas se mi něco vybaví, takové ty flashbacky. Takže přítele, například při sledování závodů F1, či v jiné vhodné situaci, obšťastním poznatkem jako že třeba lahve je nutné VYVAŘOVAT!

Ale slečna je úžasná. Jdeme ze školky, je hnusně, fouká
"Mami, pojď rychlejc, je mi zima".
"Hm. Mně taky.".
Kriticky mě obhlídne:
"Ty máš krátkou bundu, tobě určitě fouká na bříško, že jo?!".
"No, trochu.".
"Ale to nesmí! Miminko musí bejt v teple!".

Tak doufám, že jí to nadšení vydrží i ve chvíli, kdy už miminko bude doma...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Těhotenství amelie00 08. 06. 2012 - 14:27