Generační konflikt

14. listopad 2007 | 15.05 |
› 

14.11.2007 20:05 - Bonbónovy úvahy - trvalý odkaz

Generační konflikt


Tak jsem nechtěně naštvala. Nechtěně jsem se dotkla. 

Za našich mladejch let bejval svět lepší! - říkávají senioři. Jistě. Ale pravděpodobně pouze proto, že byli mladí... Já to budu vnoučatům za třicet let taky vnucovat... Teda - jestli se toho dožiju.

Nevím, z minulého režimu si toho moc nepamatuju, skončil, když já končila základní školu. Prý bylo dobře. No, jak komu.

Moje maminka si pošpinila kádrový profil, když v roce 1968 odmítla souhlasit s bratrskou pomocí. Tak ji vyšoupli ze školství, aby náhodou nevhodně neovlivňovala pionýry, budoucí svazáky a komunisty, naději národa.

Tatínek si ji vzal, už tím byl podezřelej. A odmítl vstoupit do Strany. No. Pamětníci zajisté vědí, co následovalo. Naštěstí nebyla léta padesátá, ale sedmdesátá, jen normalizace. Takže ho soudruzi pouze ignorovali, jako neperspektivního.

Oba rodiče se živili poctivě, nešmelili, nevekslovali, majetek v socialistickém vlastnictví nerozkrádali, barák si nepostavili, celé moje dětství jsme vlastnili jednoho Trabanta, který byl stále v plném lesku díky tomu, že táta dělal v Mototechně, uměl si hodně udělat a co neuměl, udělali kolegové. A přesto jsme na podnikové rekreaci byli pouze dvakrát. Od Mototechny. Jednou v zimě, v Krkonoších, na Petrovce. Jestli to bylo zadarmo nebo naši něco připláceli netuším, byla jsem malá, takové starosti šly mimo mě. Co si však do dneška pamatuju - na každém pokoji rozhlas jak ve školní třídě a každé ráno přesně v sedm sportovní referentka líbezným hlasem lákala na rozcvičku. Ne, nebyla povinná, ale už to, že vás o dovolené budí v sedm....

Podruhé jsme byli v NDR, u Severního moře. A to rozhodně nebylo zadarmo. A dostal to táta jen proto, že byl pětadvacet let v Mototechně a jeho mistr se musel mooooc přimlouvat! No jo, když on táta byl ten pomýlenej, co nechtěl do tý strany...

Víš, ona adaptace je základní podmínkou přežití. A já jsem v dnešní době spokojená. Mám práci, slušně placenou, mám kde bydlet, mám co jíst a navíc - je to moje zásluha, nikdo mi to nedal zadarmo. Takže si toho víc vážím...

A nikdo mě nenutí k nějakým masovým akcím, jako pobíhat v davu s fángličkama a vykřikovat více píce republice. A když se tomu vyhnu, nehrozí mi dvojka z chování...

A o tom to je.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře