Brokolice se sýrem

19. listopad 2007 | 19.37 |
› 

19.11.2007 19:37 - Domácí historky - trvalý odkaz

Brokolice se sýrem

Herodes byl moudrý král.... ale měl to brát od dvou vejš!!

Všude kolem sebe slyším, jak je to s dětmi špatné, jaké mají nesprávné stravovací návyky, vrchol blaha jsou pro ně fast foody a zdravé jídlo se jim zdá nepoživatelné...

Dnes jsem měla záchvat rodičovské zodpovědnosti. Ovlivněna časopisy, televizí a rádiem jsem se rozhodla udělat zdravou, hodnotnou večeři. Brokolici zapečenou se sýrem a s bramborem.

Přítel mi volal někdy kolem druhé odpoledne a ptal se, co bude k večeři. "Brokolice.". "JO! Říkala jsi to vlastně včera, tak na mě nečekejte, já dneska přijdu pozdě, máme toho moc!". 
Grrrrrr.....!

Dobře, ale malá to jíst bude! - záchvat zodpovědnosti mě stále držel.
Přišly jsme ze školky domů, slečna si zalezla do pokojíčku, pustila si na kazeťáku svoji oblíbenou kapelu a jala se tancovat. Asi po deseti minutách vykoukla: "Co bude k večeři? Jo, brambůrky! Mňam!" a zalezla opět tančit. Po dalších deseti minutách: "Co to tu smrdí?!". Zbaběle jsem prohlásila: "Nic necítím..", "To budou asi psi", usoudilo mé inteligentní dítě a dál se nestaralo.

Volám ji ke stolu. 
"HURÁ, brambůrky!", nahlédla do talíře a: "Co je to zelený?!"(velmi podezřívavě).
"Brokolice".
"Ta mi nechutná.".
Začala jsem vidět rudě: "Jedla jsi ji někdy?".
"Ne.".
"Tak jak víš, že ti nechutná?!".
"To vidím!". - velmi logická odpověď, že?
"To sníš, jinak dneska žádná pohádka před spaním!".
"Ach jo..."... A začala se v tom lehce šťourat. "A co je tady to rozpatlaný?!". "Sýr!".
Opět jen vzdychla a dalších deset minut se v tom vrtala a tvářila se jak nejtýranější dítě na světě...

Měla jsem sto chutí ji vyrazit od stolu. Ale neudělala jsem to - opět ovlivněna médii. Včera jsem totiž ve zprávách slyšela, že společné stolování utužuje rodinné vztahy a snižuje riziko, že se z dítěte stane tulák, zloděj, feťák, případně jiný živel.

Takže když tak asi po patnácti minutách obapolného utrpení vznesla otázku jestli si na to může dát kečup, rezignovaně jsem kývla. Vystartovala jak mezikontinentální raketa, vřítila se do ledničky, v minutě byla zpátky. To zelené si zalila tak štědrou dávkou kečupu, až měla talíř plný pouze velmi sympatické červené. Žádná podezřelá zelená nikde nečouhala. 
Chvilku na svůj výtvor zálibně hleděla a pak mi oznámila:
"Ale na to si musím vzít lžičku, škoda toho kečupu nechat ho na talíři, stojí to penízky!". 
Neměla jsem sílu na nic. Takže slečna opět vyhrála na celé čáře, večeřela kečup. Brambory k němu zlehka přikusovala a brokolice?
Ta neměla šanci, pod tím kečupovým závalem...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře